Detail aktuality


Závody SuperEnduro v Sestri Levante
Publikováno: 2014-04-10 21:37:09
V italském Sestri Levante je jel první závod SuperEnduro.
                       GRT na SuperEnduro v Sestri Levante

Po zimní přípravě jsme si vybrali jako první závod sezóny hned  jeden z těch náročnějších a to sérii Superenduro v italském Sestri Levante. Již v loňském roce jsme tento závod absolvovali , takže jsme částečně věděli, do čeho jdeme. Za náš team jsme vyrazili pouze Milan Smetaník a Tomáš Hradecký. David Mestek ještě léčí zraněnou ruku a další se zatím na takovýto závod necítí. Tradičně vyrážíme ve čtvrtek večer a jede se přes noc.


 
Ráno se ubytujeme a co nejdříve vyrážíme na trénink. Čeká nás celkem 54 km v závodě rozděleném do dvou dnů. Systém je trochu jiný než vloni, takže na trénink máme jen pátek a sobotu dopoledne. Aby to nebylo tak jednoduchý, začíná nám dopoledne poprchávat a odpoledne už parádně prší. Tak jsme stihli projet pouze 2 erzety a jednu městskou. Zbytek odpoledne čekáme,jestli se počasí umoudří, ale neděje se tak.


 
V sobotu ráno je trochu lépe, hlavně ale neprší. Registrace začíná od 8 hodin, takže jako první jdeme zajistit čísla a čipy, abychom se potom nemuseli zdržovat. Hned na kolo a stihnout před závodem projet ještě alespoň jednu erzetu. Potom už jen poladit kola a hurá na start. Teprve tam se dovíš, v kolik startuješ a jaký je čas na jednotlivé přejezdy. Startujeme s Tomem z rampy po rozhovoru s komentátorem Enricem Gualou na výšlap první erzety. Je to 9 km kopec, ale je to ten z mírnějších výšlapů tady.
 


První erzeta je ale z těch náročnějších na fyzičku. Hodně dlouhé šlapavé úseky i do mírných kopců následováno super technickýma zatáčkama. V erzetě předjíždím 3 jezdce teamu Sixinch Enduro Team a až tady poznávám,jak málo mám najeto. Musíš mít dynamit v nohách,abys zajel hodně dobrý čas. Čekám na konci na Toma a přejíždíme na druhou erzetu, která je v centru města (loni se to jelo pouze jako prolog před samotným závodem). Je to trať kolem minuty,takže do toho musíš dát maximum. Horní pasáž se mi daří,jak jsem chtěl, ale dole do toho dupu, až se mi v zatáčce nečekaně zavírají řidítka a jdu strašně na tlamu. Sedřený loket a naražený koleno je fakt super. Dojíždím do cíle , ale vezu si ztrátu kolem 15 vteřin. V tom místě je nějaká nerovnost,která není ani pořádně vidět a když koukáme na ostatní, tak snad každý 20 tam udělá něco podobného jako já. Po prvním dni jsem kolem 145 místa a Tom zhruba 210 místo.
 


 Jen tak mimochodem, jako třetí ve druhé erzetě skončil Přéma Tejchman , takže on ten dynamit v nohách určitě má. Po dokončení tohoto dne máme 30 minut na nutný servis kola v cílovém prostoru a poté odevzdáváme kolo do vymezeného prostoru , kde budou kola přes noc a každý dostane kolo až druhý den pouhých 10 minut před svým startovním časem a to bez výjimky. Je to zajímavý systém, ale tam funguje kupodivu skvěle.

 

Ráno jdeme "vyfasovat" kola a modlíme se,že třeba nemáme prázdný kola nebo něco podobnýho. Všechno je v cajku, jen trochu dofukujeme kola a vyrážíme opět na startovní rampu. Zase drobný rozhovor a hurá do pořádných kopců na zbylé 3 erzety. Výšlap je opět kolem 9 km, ale stoupání je daleko větší. Snažíme se šetřit a na rozjezd to začíná nejvíc DH erzetou,která zde je. Má "jen" 1,7 km,ale je to super. S Tomem si opět v jízdě podáváme team,co startuje před námi. Je to super pocit někoho na trati předjíždět, ale bohužel se zde ztrácejí cenné vteřiny a pokud je musíš předjet v každé erzetě znovu a znovu, je to nakonec vteřin poměrně hodně. To je ale naše smůla a snažíme se s tím poradit, jak jen to jde.
 


 Výšlap na 4 erzetu a ta je hodně náročná na fyzičku. Je opravdu dlouhá,šlapavá,technická. Už bolej ruce jako blázen,ale snažíme se to držet a trochu si ještě zlepšit umístění v celkovém výsledku. Po 4 erzetě je zhruba 20 minut pauza v prostoru cíle a ještě jeden poslední výšlap na ten kopec k poslední erzetě.
 


Kupodivu jsme celkem svěží a nahoře máme ještě 15 minut do startu. Vyrážíme,opět po chvilce předjíždím já i Tom zase ten team a Italové po trati fandí,jak to jen jde. V posledním větším sestupáku je tak 40 diváků a i když tam přijíždím v dosti velký rychlosti,jen koukají a nijak nefandí. Tak zastavím kolo,trochu je hecnu,aby fandili a Tom v cíli, když za mnou dojede mi povídá,že u té poslední skály to bylo jak na Tour de France,fanoušci fandili o 106 :) Jedeme spolu do prostoru cíle a jsme docela na tom ještě dobře. Občerstvení ve formě švédských stolů je fakt super,samá pizza,jogurty,bagety,pití,všechno na co si vzpomeneš a kolik toho prostě zbaštíš. čekáme na konečný výsledky,ale ty se stejně dozvídáme až když dorážíme domů. Já jsem zajel 116 místo(zlepšení oproti loňsku o 87 míst) a Tomáš dává 190 místo(loni nedojel). U nás velká spokojenost,i když to mohlo být podstatně lepší nebýt pádů a předjíždění pomalejších jezdců,ale s tím jsme se nepotýkali jediní.

 

Na italském SuperEnduru se mi líbí hlavně ta atmosféra. Je to v tak přátelském prostředí, které se u nás na závodech nevyskytuje. Nejde ani tak o náročnosti tratí,ale ta atmosféra a lidi,hlavně jezdci tě dostanou. Každý se s tebou baví velice přátelsky,není tady takové negativní ovzduší jako u nás. Všem doporučuju to vyzkoušet.

Ještě velký díky našim podporovatelům: Nukeproof , Manobike , Five-ten.cz , Sixtyninewear.cz , Gigantic-bikeshop.cz a další...
A díky Jan Láska za fotky a nějaký ty záběry na kameru.
                                                                                                Milan Smetaník